Obavy, strach a komplikace v těhotenství
Zjištění těhotenství je většinou zpráva radostná spojená s milým překvapením nebo konečně naplněnou touhou. Pocit spokojenosti ale často doplní obava z toho, zda se cesta k porodu vůbec vydaří. Hned na začátku cesty jsou 3 nejkritičtější měsíce. Pokud se tak již nestalo, brzy se objeví těhotenské nevolnosti, nemohoucnost a bolení. Je to vlastně paradoxní, očekávaný pocit radosti a štěstí se krčí někde v koutě usurpovaný fyzickými obtížemi, skrz které těžko onu radost a nadšení prožívat. A pak také vtíravé otázky... Bude všechno dál v pořádku? Nepotratím? Bude dítě zdravé? Co když zjistí vývojovou vadu? Co když porodím předčasně? Zvládnu to? Mám dále pracovat nebo se více šetřit? atd.
Míru pochyb o sobě, těhotenství a vyvíjejícím se plodu často ovlivní také rodinná historie o tom, komu se těhotenství vydařilo a komu skončilo předčasně, k tomu smutné příběhy kamarádek, rodinných přátel a jejich přátel a také gynekolog/žka, který/á za žádnou cenu nechce nic slibovat a zůstává u konstatování „zatím je to v pořádku". Někdy sami už máme předešlou zkušenost s potratem. Není toho mnoho, co nám přidává na jistotě a onom pocitu klidu a spokojenosti, který se ale tak nějak v těhotenství očekává. Slyšíme „teď se musíš šetřit", „odpočívej", „na nic špatného nemysli". No fajn... ale jak to udělat?
Z mé zkušenosti, právě to je častá otázka klientek. „Jak to mám udělat, abych byla v pohodě, nebála se a nepřipouštěla si špatné věci? Musím teď být přece v klidu..." Přijde mi, že v dnešním informovaném světě je téměř nemožné se neobávat. Medicínský vývoj nám přináší spoustu informací o tom, co se při vývoji plodu děje a s tím i to, kdy a kde mohou nastat rizika. Lékař je povinen nás o všem informovat. A tak lékař poskytuje vyšetření a pokud výsledky nesou určité riziko, po té další vyšetření atd. Koho by to nechávalo v klidu? Někdy se stane, že je zjištěno XX% riziko, že dítě bude mít určitou vadu. Lékař podtrhuje, že se jedná o určitou procentní pravděpodobnost (povinně informuje o tom, co zjistil), rozhodnutí o dalším postupu nechává na rozhodnutí rodičům. Jak se mohu rozhodnout, když nejsem odborník, a rozhoduji se na základě toho, že mi lékař říká, že je tu určitá procentuální pravděpodobnost vady. A do toho opět příběhy přátel a známých...
V případě komplikací v těhotenství se žena i muž dostávají do těžké životní situace. Obavy jsou velmi nepříjemné, ale těžko myslet na něco jiného. Co pomáhá, je sdílet obavy s partnerem, rodiči (pokud s nimi máte dobrý vztah), s blízkými přáteli. Přístup okolí by měl být hlavně v tom, že s porozuměním naslouchají. Obavy a strach nelze vymluvit, nebo „zalepit" jinými tématy. Nenechte si radit, když o rady nestojíte, nebo jste je již zkusili a nefungují. Nebojte se říci druhému, když vám jeho přístup (rady, povzbuzení, nabídky) nevyhovuje. Řiďte se svými pocity, je-li vám smutno, těžko se budete smát.
Pokud cítíte, že podpora okolí nestačí, nebo pro vás není vhodná a zvládat situaci sama (sami) je obtížné, vyhledejte pomoc odborníka. Někdy nás ovlivňují naše vlastní zažité způsoby zvládání těžkých situací, které ale v tomto specifickém období nefungují. Je potřeba najít jiné. Někdy jsme ovlivněny i vlastní rodinnou historií, tradovanými rodinnými příběhy o tom „jak to dopadne" nebo „co to pro další život znamená". Pokud víme o tom, co nás silně ovlivňuje, máme větší šanci naučit se mírnit vliv těchto „tradic". Velmi důležitá je podpora partnera, ale i pro něj může být těžké snášet stres spojený s vaší situací a být „vhodnou podporou". Psychoterapeut je člověk, který je tu pro vás i vaše obavy, člověk o kterého se můžete opřít. Může ve složitých situacích pomoci vám i celému partnerskému páru projít složitým životním obdobím, obzvláště pokud se cesta těhotenství komplikuje nebo je nutné se na ní radikálně rozhodnout.
Chcete-li se objednat nebo mě kontaktovat se svou zkušeností, příběhem apod. využijte telefonního kontaktu ZDE nebo mi napište ZDE.