Potrat ve vyšším stupni těhotenství
Ztráta dítěte během pokročilého těhotenství je tak bolestivá zkušenost, že vlastně ani nevím, jakým způsobem se ji zde dotknout. Hlavou mi běží „fotka" obří temné rokle, na jejíž dno nedohlédnu, skrývá se hluboko v černé hlubině. Já teď stojím na jejím okraji a měla bych popsat, co je tam dole. Není to v mé moci, cítím beznaděj, strach, smutek, trápení, samotu...
Většina žen, které z jakéhokoli důvodu ztratily své nenarozené dítě, se mohou velice rychle ocitnout na samém dně té nejčernější rokle a cesta zpět na světlo může být velice náročná. Někdy pomůže podpora nejbližšího okolí, vhodný rituál rozloučení a následné odtruchlení ztráty. Někdy se ale intenzita bolesti stává nesnesitelnou a „na pomoc" přichází naše obranné mechanismy v podobě vytěsnění či odcizení a/nebo naopak pocit jakéhosi „zamrznutí" v bezvýchodném žalu. Obranné mechanismy nás sice chrání před nesnesitelnou a zničující realitou, ale za cenu neautentického života. Najednou to už nejsem já. „Zamrznutí" se může projevovat různými způsoby např. ztrátou přirozenosti nebo naprostým vyčerpáním. Nejde ovšem o nemoc, ale o ne-moc, nemožnost pomoci si vlastními silami v těžké životní situaci. A tak by k ženě mělo být i přistupováno.
Prožívání zármutku je u každého člověka jiné. Žádný zármutek by neměl být označován jako „abnormální" „příliš dlouhý" apod., je ovšem možné použít termín „komplikované truchlení", který potvrzuje náročnost celého procesu truchlení.
Délku svého zármutku určujete vy a vaše potřeba, řiďte se svými instinkty. Sdílejte svůj zármutek se svými nejbližšími, pokud jsou ochotni naslouchat. Nebojte se nahlas říci, co je obsahem vašich častých myšlenek, co vás „pronásleduje", děsí, po čem toužíte, o čem sníte, i když jsou to přání pro danou chvíli nesplnitelná. Jejich sdílení s druhým často přináší úlevu.
Pokud cítíte, že vám dochází síly k dalšímu zvládání této těžké situace, nebo vám chybí podpora z vašeho okolí, je dobré vyhledat odbornou psychoterapeutickou pomoc a najít tak dobrého průvodce celým složitým obdobím a procesem zpracování těžké ztráty.
Nejúčinnější psychickou podporou je podpora nabídnutá v pravý čas a to v období akutní krize.
Považuji za důležité poznamenat, že jedním z prvních úkolů psychoterapeuta je odlišit zármutek od těžké deprese, ke které v mnohých případech dochází. V případě těžké deprese, je třeba podstoupit dočasnou léčbu psychofarmaky (s pomocí psychiatra) a teprve v kombinaci s ní, nebo poté, je vhodné léčbu doplnit psychoterapií. Kontakt na odborníka vám v tomto případě ráda poskytnu.
Chcete-li se objednat nebo mě kontaktovat se svou zkušeností, příběhem apod. využijte telefonního kontaktu ZDE nebo napište ZDE.