Potrat v raném těhotenství
Samovolný nechtěný potrat v prvním trimestru těhotenství není jen zdravotní komplikací na cestě
za vytouženým dítětem. Může jít o závažnou ztrátu traumatického charakteru, provázenou smutkem, lítostí, zlostí, pocity prázdnoty a nespravedlnosti, sebeobviňováním, pochyby o budoucnosti a další. Velice často se přidávají negativní pocity vůči stále těhotným ženám nebo šťastně vypadajícím maminkám.
Samovolný potrat je mnoha ženami vnímán jako ztráta milované bytosti. Plně si uvědomovaly její existenci uvnitř sebe, i když ji neviděly hmatatelně před sebou. Prožívaly i fyzicky její vývoj, i když třeba "jen" několika týdenní. To je specifikum vztahu ženy a vyvýjejícího se plodu v ní. To může prožívat jedině sama žena, a možná tím lze vysvětlit, proč tuto ztrátu vnímá tak bolestně hlavně ona a proč může postrádat tolik důležitou podporu od svého okolí. Právě na míře a velikosti podpory často závisí, jak se žena se ztrátou vyrovná.
Samotný proces vyrovnávání se s bolestivou ztrátou prochází konkrétními v literatuře popsanými fázemi. Tyto fáze jsou více méně u většiny žen podobné.
První fáze je reakcí na informaci o bolestné ztrátě, o tom, že těhotenství je u konce. Jde často o nepřijetí, popření, neakceptování skutečnosti.
Druhou fází bývá zaplavení emocemi, které mohou kolísat jak ve své intenzitě (od silného smutku k ledové netečnosti), tak ve svém zaměření (zlost a hněv je střídán lítostí a bolestí). Její délka závisí zcela na potřebách jednotlivé ženy (např. od 1 měsíce až po 1 rok, ale i déle.)
Třetí nejzásadnější fází z hlediska vyrovnání se se ztrátou je období hledání a sebe-nalézání. Bohužel právě k této mobilizační části se ženy často nedostanou. Důvodem může být dlouhodobější zaplavení emocemi, které se jak pro ženu, tak pro její blízké okolí stává přítěží. Na ženu je vyvíjen tlak, aby se „již zklidnila" a/nebo „dala do pořádku". Žena začne své emoce potlačovat „už na to nesmím myslet". Necítí se dobře, ale věří, že více truchlení by již opravdu bylo na škodu. Mohou se objevit i nová témata, zdánlivě nespojitelná se situací potratu jako např. pocity opuštěnosti, studu, pochyby o vlastní atraktivitě pro partnera ("Jsem pro něj dobrá, když jsem "selhala"?), obavy z budoucnosti atd.
Právě v této situaci je dobré se pozastavit, zaposlouchat se do svých instinktů, respektovat své potřeby. Někdy se jeví důležité rozloučit se s nenarozeným dítětem, s možností, která zanikla. Říci nahlas, co cítíme uvnitř, co bolí. Co jistě platí je to, že každá žena má jiné potřeby a svůj čas, který je dobré respektovat. Naslouchejte samy sobě.
Pokud se toto období podaří správně překonat, přichází fáze poslední, kterou je návrat zpět do života, přiblížení se ke světu a k lidem.
Pokud je proces truchlení a vyrovnávání se se ztrátou narušen či nedokončen, může se proměnit v trauma. Trauma ze ztráty není možné vyléčit a vyhojit, dokud je žena nerozpozná a nepřijme. Situaci často stíží předchozí zkušenosti s potratem, nebo obecně těžkou ztrátou v životě, špatná rodinná situace, nejistý vztah s partnerem, rodiči nebo dalšími důležitými lidmi. Těžko dojít „vysvobození" pokud chybí podpora okolí, pokud existuje tlak na to se se situací rychle vyrovnat a „jít dál".
Psychoterapie je jednou z podpůrných cest, jak se v bezpečném prostředí přiblížit k sobě sama, ke svým emocím, zkušenostem. Psychoterapeut respektuje vaše potřeby, prožívání, podporuje a pomáhá zvládat těžké situace či lidsky mluvit o ohrožujících otázkách. Délka a intenzita této podpory záleží na vašich potřebách.
Hledáte bezpečné prostředí pro svůj příběh, své potřeby, pro sebe sama?
Máte jinou zkušenost?
Sdílejte ji!